Ke konci roku 2015 vydal Slovart Kečupová mračna od angličanky Annabel Pitcher a já, jakožto fanoušek knih psaných formou dopisů, jsem se do čtení přímo hrnul. Nadšení ovšem rychle vystřídalo zklamání, a to jediné si pamatuji. Mračna musela být špatná tak moc, že jsem je radši zapomněl, neboť teď vám o nich neřeknu ani ťuk. Fakt. Do rukou se mi však náhodou dostala v Česku její nejnovější kniha, a ač jsem do čtení vstupoval se značnými obavami a nulovým očekáváním, ukázalo se, že občas je na autory dobré hned nezanevřít.
Děj nás v Mojí sestře na krbové římse zavádí do Anglie k desetiletému Jamiemu, kde sledujeme stěhování jeho sestry a otce po rozvodu. Rodinu sužuje obrovská tragédie, kdy v minulosti došlo k teroristickému útoku, při jehož dění zemřela sestra hlavního hrdiny. Zádrhel je však ten, že se to stalo v době, kdy byl Jamie ještě dítě, a na událost si skoro nepamatuje, a proto nedokáže cítit k mrtvé sestře soucit a cítí se ve své rodině naprosto sám. V nové škole je to pak ještě horší a jedinou jeho kamarádkou se stává muslimka, dívka náboženství, které mu bylo od mala představováno jako kult, co mu zabil sestru.
Neurazí, nenadchne, avšak potěší
Psát v ich-formě z pohledu desetiletého kluka může skončit docela katastrofálně, a tak velké plus patří autorce nejen za slušně odvedenou práci z hlediska jazyka, ale i překladatelce Lucii Horákové. Právě jazyk je v My Sister Lives on the Mantelpiece klíčový, autorka se při popisu situací nezaměřuje přímo na opisy a dění kolem, ale především se snaží čtenáři přiblížit dětské smýšlení a svět, přičemž vyprávění hlavní postavy působí v první řadě mile až triviálně. Dost tomu napomáhá i to, že je zde zvolena absence uvozovek přímé řeči. Text je postavený především na Jamieho vyprávění a dětský čtenář se tak mnohem snadněji s knihou propojí, a to je obrovský klad.
Jak už bylo řečeno, příběhově se nejedná o nic převratného, nicméně tu lze najít spoustu světlých momentů. Děj se může jevit většinou jako zbytečně banální, ale dá se to odpustit vzhledem k žánru a tématice. V knize je hlavních motivů hned několik, můžeme zde naleznout snahu překonat smrt skoro neznámého člověka v rodině, kde pro něj všichni truchlí, rozvod rodičů z dětské perspektivy, vznik přátelství s muslimskou dívkou při výchově a vštěpování, že je to špatné a dobrou zprávou je, že se o tom Pitcher daří hovořit vážně skvěle a citlivě. Co navíc člověka potěší, přesněji čtenáře, který už je na nucenou diversitu v literatuře absolutně alergický (třeba mě), je to, že zde je právě ta xenofobní linka zakomponovaná velmi důstojně a nenuceně. A to je prima.
Závěrem
Jasně, tahle jasně modrá a graficky vyladěná knížečka nenabízí v moderní a ani Young Adult či Middle Grade literatuře vůbec nic nového. Příběh nepřináší nic originálního, jazyk není ničím zvlášť výjimečný a ani charaktery a jejich vývoj se člověku neusadí v hlavě. Jedinou přímou neobvyklostí na knize tak zůstává snad jen skvěle odvedená práce u grafika, protože tlapky na ořízce jsou prostě roztomilost sama a na to já skáču. Skutečností avšak je, že i přes to všechno Pitcher odvedla práci natolik dobře, že to jako taková milá jednohubka stačí, a to je koneckonců fajn.
7/10
Za poskytnutí knihy k recenzi srdečně děkuji nakladatelství Slovart. Knihu si můžete zakoupit přímo na jejich internetových stránkách:
Nádherně nafocená kniha. Osobně mě tahle kniha láká asi jenom kvůli ťapičkám a kusu číči na obale. Mám pocit, že to prostě není úplně pro mě, ale ta obálka je vážně nádherná... :-) I barevně se mi neskutečně líbí. :-)
OdpovědětVymazatMockrát díky!
OdpovědětVymazat